Choreografie 

Krasobruslařská choreografie

Choreografií je obecně rozuměn tvořivý proces, při němž je komponováno taneční dílo. Stejně jako malíř pracuje se štětcem a barvami, tak choreograf pracuje s živými interprety svého díla. Uvedená definice však nemá vztah pouze k taneční choreografii, nýbrž ji lze aplikovat i na choreografii krasobruslařských jízd. Přitom je nezbytné respektovat soulad mezi pochopením a zvládnutím fyzikálních pohybových zákonů umožňujících dosažení dokonalosti a jistoty ve skocích, piruetách a nejrůznějších krokových variacích, současně s dodržením zásad uměleckého výrazu projevujícího se snahou o vyjádření hudby pohybem, vhodným prostorovým rozvržením po ploše a estetickým pohybovým projevem. Při komponování krasobruslařské choreografie je nutné brát v úvahu i specifické požadavky jízd u jednotlivých krasobruslařských disciplín - jednotlivců, sportovních dvojic, tanečních párů, nebo synchronizovaného bruslení, stejně jako požadavky na jednotlivé soutěžní programy: krátký program, volnou jízdu, krátký tanec, volný tanec a podobně.

Moderní pojetí krasobruslařských jízd vyžaduje zařazení značného počtu obtížných prvků, přičemž ne vždy musí být tato kvantita i při dosažení vysoké kvality provedení rozhodující pro úspěch či neúspěch jízdy jako celku. Úspěch jízdy spočívá především v dokonale promyšleném celku, který po svém předvedení zanechá u poroty i u diváků určitý dojem. Ovšem už samotný dojem může znamenat při posuzování jízd značné obtíže, neboť se jedná o vjemy závislé na osobních schopnostech posuzovatele, na jeho citu porozumění a dalších zcela subjektivních aspektech. Přesto existují kritéria posuzující krasobruslařskou jízdu jako choreografické dílo.

  Kritéria krasobruslařské choreografie
Mezi zmíněná kritéria ovlivňující výsledný dojem z předvedené jízdy patří zejména hudební doprovod a muzikálnost interpreta, časové a prostorové rozvržení jízdy, formotvorný vliv hudby, taneční aspekty či psychologicko estetické.

Hudební doprovod a muzikálnost interpreta
Hudba ovlivňuje choreografické dílo prostřednictvím rytmu, melodie, harmonie a dynamiky. Svou emocionálností evokuje k odpovídajícímu pohybovému vyjádření a má vliv na výslednou formu choreografie. Jedním z předpokladů k úspěšnému zvládnutí choreografie je interpretův vytříbený smysl pro hudbu a schopnost vyjádřit hudební doprovod vlastním pohybem. Vybraná hudba by měla být bruslaři blízká svým obsaženým sdělením, kterým může inspirovat základní myšlenkovou osnovu programu.

Časové a prostorové rozvržení jízdy
Tento architektonický aspekt se uplatňuje jak v přizpůsobení programu stavbě hudební skladby, tak v rozvržení jízdy na plochu. Při správném časovém rozvržení jízdy musí být zvýrazněny jednotlivé úseky vyvrcholení či naopak klidnější části) charakterizující hudební skladbu, na jejichž společném střídání je jízda postavena a udává určitou dramatickou stavbu programu. Klasickým příkladem krasobruslařské jízdy je skladba začínající mohutným a překvapujícím začátkem nabitým především skoky a jejich kombinacemi, proložena klidnější částí s výraznými krokovými a váhovými variacemi a zakončena vrcholem, při němž celá skladba kulminuje s vystupňováním až do posledních zlomků sekund. Z hlediska prostorového rozvržení musí být jízda postavena tak, aby bruslař svým pohybovým projevem vyplnil celou plochu. Stejně jako v malířském či sochařském umění, tak i v choreografické práci by měl tvůrce při rozvrhování skladby vnímat kompozici tvarů, linií, bodů, os a směrů.

Formotvorný vliv hudby
Vliv hudby na výslednou formu choreografického díla je dalším z důležitých aspektů ovlivňujících skladbu krasobruslařské jízdy. Kromě základních pohybových útvarů, dokresluje celkovou podobu skladby rytmus a tempo.Absence rytmických nápadů působí jako ochuzení celé choreografie a je velkým nedostatkem. Rovněž tempo je součástí pohybového projevu a je charakterizováno jako odstupňování síly, přičemž lze velmi zřetelně vyjádřit emocionální stránku skladby. V procesu stylizace se může choreograf opírat o tzv. formotvorné principy hudby, k nimž patří totožnost - obměna, podobnost - kontrast,pravidelnost - nepravidelnost. V pohybovém projevu jsou dále rozeznávány tři typy vrcholů - obsahový, kompoziční a dynamický. Nejzaokrouhleněji působí skladba, kde všechny tři vrcholy splývají.

Taneční aspekty jízdy
Uvedené taneční kritérium se týká především držení a pohybu bruslaře při jízdě. Plynulý harmonický pohyb vycházející ze správného držení těla a dlouhý bruslařský skluz patří k základním požadavkům tanečnosti vyjádřené bruslařem ve zkomponované skladbě. Vyjádřit tanečním pohybem určitou myšlenku je základem choreografického umění a často je přitom využívána tzv. stylizace původních tanečních předloh. Akt přenesení těchto předloh na plochu vyžaduje nutnost přizpůsobení se zákonitostem povrchu plochy v určité míře stylizace.Ta je určována mírou respektování původní taneční předlohy a mírou individuálního tvořivého zásahu. Taneční vyjádření by měla podtrhovat také správně volená mimika. Neměla by však působit křečovitě a uměle.

Psychologicko-estetické požadavky
Kromě zmíněných aspektů týkajících se hudby, rozvržení jízdy a tanečnosti nelze opomenout ani psychologicko - estetické požadavky, které významně ovlivňují celkový dojem z jízdy. K častým obtížím ve smyslu estetického projevu patří nedostatečná schopnost bruslaře navázat během své jízdy kontakt s obecenstvem. Velmi při tom záleží na osobnosti každého interpreta, na jeho schopnosti vnímat publikum, stát se pro danou chvíli středem veškeré pozornosti, a zároveň se dokázat i citově vyjádřit prostřednictvím pohybů a výrazových prostředků. I v této oblasti spočívá práce choreografa, který by měl bruslaři promyšleně sdělit obsažené poselství, jež bude ve své jízdě interpretovat. Stejně tak by ho měl choreograf naučit i schopnosti sebevyjádření, přičemž by však nemělo jít o uměle naučené vyjádření a křečovitý herecký projev, ale o opravdové pocity a psychické zážitky interpreta.

  Výběr hudebního doprovodu
Hudba je bezesporu ústředním článkem všech uměleckých snah choreografa i samotného interpreta při komponování skladby. Podřizuje se jí jak stavba jízdy, tak pohyby tanečního vyjádření. Správný výběr hudby tedy patří k zásadnímu momentu, od kterého se odvíjí veškeré další choreografické snažení. Zodpovědná práce a trpělivost při výběru hudebního doprovodu se v celkovém výsledku zcela určitě významně projeví. Je rovněž vhodné, probíhá-li výběr hudby v režii týmové spolupráce mezi bruslařem, jeho trenérem a choreografem, případně i hudebním mistrem. Hudbu pro jednotlivé soutěžní programy lze v podstatě vybírat ze všech hudebních žánrů charakterizovaných zřetelným rytmem a melodií. K oblíbeným žánrům patří například hudba filmová, muzikálová, klasická, baletní, taneční, ale stejně tak i populární, folková, operní, operetní či jazzová. Velkým přínosem je například v párových tancích možnost výběru vokálních skladeb. Ve většině případů se tak zvyšuje atraktivnost a rozmanitost.

Při výběru hudebního doprovodu je významný především názor samotného bruslaře, který by měl v hudbě najít zalíbení. Zvolená hudba by měla být též adekvátní jeho temperamentu, jeho schopnostem hudbu prožívat a navíc svým rytmem odpovídat technickým možnostem a stavu jeho pohybového a bruslařského umění. Při rozhodování o výběru hudebního doprovodu je vhodné připravit několik variant hudebních předloh a následně z nich vybírat konečnou verzi. Rovněž je nezbytné přehrát hudbu v prostoru sportovní haly, aby bylo zřejmé, zda dobře akusticky zní.

Vlastní choreografická práce

Základní struktura jízdy
Po výběru hudebního doprovodu nastupuje první fáze vlastní choreografické práce, a to položení základní struktury připravované jízdy. I tento proces by měl být proveden v týmové spolupráci, při níž se na základě schopností bruslaře, představ trenéra o technické náročnosti a choreografa o celkové dramatické stavbě jízdy, připraví hrubé rozložení stěžejních prvků programu. Následně si choreograf vyslechne hudbu a začíná uvažovat o vhodném rozložení jízdy, aby příslušný skok, pirueta nebo kroková variace vystihovaly určitý hudební motiv. Systém řazení jednotlivých prvků do programu je závislý na individuálních potřebách každého bruslaře. Někteří upřednostňují zařazení technicky náročných prvků do úvodní části jízdy, jiní, většinou velmi zdatní bruslaři, jsou schopni splnit obtížné prvky i v samém závěru. Většinou je však závěrečná část jízdy vyplněna prvky působícími mohutnějším dojmem či krokovými vazbami odpovídajícími gradaci hudební předlohy. Tyto prvky by měl interpret s jistotou ovládat a být schopen provést je i po značném tělesném a duševním vypětí, aby zbytečný nezdar při jejich provedení nezkazil závěrečný efekt jízdy.

Tvořivý proces choreografa
Ve fázi tvořivého procesu se nejvíce uplatňuje choreografova fantazie a schopnost vytvořit z obyčejného mechanického řazení prvků zajímavý a poutavý celek v symbióze s hudbou. Po předchozím vytvoření hrubé struktury jízdy nastává vlastní choreografická tvorba. Choreograf by při ní měl vždy vycházet z fyzických a duševních předpokladů bruslaře a snažit se vyprovokovat jeho tvůrčí schopnosti, které poté může využít k vlastním tvůrčím záměrům. Spolupráce by tedy měla vznikat z tvůrčího dialogu mezi choreografem a samotným bruslařem, což vyžaduje aktivní součinnost, nikoliv pasivní poslušnost. Interpret není mrtvá hlína, ze které lze uplácat sošku upravenou do nejmenšího detailu. Choreograf by neměl přicházet s hotovým kompozičním plánem, nýbrž mít vytvořenu pouze určitou představu, kterou bruslaři sdělí. Ovšem ne jako definitivní tvar, ale jako výchozí základnu pro společnou práci na daném díle. Je velmi vhodné, dá-li choreograf bruslaři prostřednictvím improvizace prostor k objevování vlastních pohybových možností. Z nabízených nápadů si pak může vybírat nebo se jimi nechá inspirovat. Improvizaci je možné aplikovat i na připravené rozložení jízdy, přičemž choreograf a sám bruslař zjistí možnosti položení jízdy po ploše, rychlost pohybu jednotlivých pasáží i umístění stěžejních prvků a jejich vhodnost pro dané úseky jízdy. Odpovídá-li tato hrubá struktura programu představám choreografa a schopnostem závodníka, začíná fáze detailního propracovávání jednotlivých úseků skladby. Během tvořivého procesu si může choreograf jízdu graficky zaznamenávat a současně tak kontrolovat její správné a rovnoměrné rozložení po ploše.

Nácvik sestavené choreografie
Po dokončení tvořivého procesu, jehož výsledkem je sestavená krasobruslařská jízda, nastupuje fáze nácviku. Nezbytnou součástí nácviku je používání hudebního doprovodu, neboť interpret si musí již od začátku navyknout přesnému provedení jízdy v souladu s hudbou. Počátečnímu procvičování by měl být přítomen choreograf dohlížející na neustálé zlepšování a vytvoření jistoty provedení. Rovněž trenér by si měl při nácviku všímat jednotlivých pohybů a prvků, a následně dbát na přesné provedení vytvořené skladby a korigovat ji. Po důkladném nacvičení jednotlivých částí by se mělo přistoupit k projíždění jízdy jako celku. Opomenut by neměl být ani nácvik skladby v tělocvičně nebo v baletním sále se zrcadly, kde je možné detailně propracovávat jednotlivé pohyby, automatizovat je a získávat tak jistotu a především přesnost jejich provedení.

Zdokumentování choreografie
Choreografické dílo lze zdokumentovat několika způsoby. K nejstarším patří dokumentace formou notací, ve kterých lze číst podobným způsobem jako v notacích hudebních. V současné době je však choreografická skladba zaznamenávána nejčastěji prostřednictvím videotechniky. S videozáznamem je možné pracovat již při nácviku choreografie, kdy se interpret na nahrávce sám vidí a může kontrolovat provedení jednotlivých úseků, prvků a pohybů zařazených v jízdě.

Zdroje:

Hrázská, G. (2006). Krasobruslení (1. vyd.). Praha: Grada. ISBN 80-247-0984-8.